Čmelák zemní dokumentární film

Čmelák zemní – popis

Čmelák je rod hmyzu náležící do čeledi včelovití. Popsáno bylo více než 250 druhů rodu čmelák.
Lze ho potkat na celém území naší republiky i velké části Evropy. Jeho oblíbeným místem jsou rozkvetlé louky, pole a lesy, kde sbírá sladký nektar.
V České republice patří čmeláci (Bombus sp.) podle zákona 114/9992 sb. a vyhlášky 395/1992 mezi chráněné živočichy. K jejich chovu, odchytu a manipulaci s nimi je potřeba povolení – vyjímku ze zákona.

Čmeláci jsou sociální hmyz. Vyznačují se barevným ochlupením těla, často v černé a žluté barvě, obvykle v pásech. Některé druhy ovšem mají i oranžovou nebo červenou barvu, nebo mohou být úplně černé.Stejně jako jejich příbuzní, včely, se čmeláci živí nektarem a pylem, shromažďují jej jako potravu pro své larvy.

Samičky, které lze zahlédnout již na konci května, mají černé ochmýření které na konci zadečku přechází do bílé. Na hrudi a zadečku je zřetelné i žluté chmýří. Tyto tři barvy se střídají a tvoří pruhy po celém těle samičky. Sameček vylétá později (během července), odlišuje se pouze počtem tykadlových článků. Kromě velkých složených očí mají čmeláci ještě 3 jednoduchá očka. Ta lze nalést na čele, mezi oběma složenýnýma očima. Tato očka zde tvoří tupý trojúhelník.
Je zajímavé, že si lidé čmeláky oblíbili, ikdyž patří do stejné škatulky jako vosy, včely a sršně. Stejně jako oni mají i čmeláci žihadlo. Tuto informaci ale mnoho lidí neví a tak se čmeláci těší jejich oblibě a jsou obecně chráněni. Čmeláčího žihadla se však nemusíte bát. Narozdíl od včel, vos a sršní ho čmeláci používají jen velmi zřídka.
Čmeláci žijí ve velkých koloniích, které čítají 200 až 400 jedinců. Narozdíl od včel přezimují pouze oplodněné samice, ostatní členové rodiny umírají. Samice má tedy na jaře plné ruce práce, aby se po dlouhém zimním spánku vykrmila (čmeláci si nedělají zimní zásoby) a aby založila novou kolonii. Tyto kolonie tvoří několik desítek až stovek jedinců (včelí i několik tisíc).
Živí se především nektarem z kvetoucích rostlin. Patří mezi známé opylovače květin, které mají tyčinky hodně hluboko mezi okvětními lístky. Jiní opylovači, například včela, se k nim nedostanou protože mají krátký sosák. Čmeláci jsou schopni na svých nohách za letu unést až polovinu své váhy.
Čmeláčí domov musíme hledat asi 1,5 m pod zemí. Samotná královna si nejprve připraví zásobu potravy na příští dny a potom z pylu uhněte rourku do které naklade několik vajíček. Ta pak zahřívá, podobně jako ptáci. Urychlí tak jejich vývoj. Po vylíhnutí se mladé dělnice s nevyvinutými vaječníky (nemohou se rozmnožovat) začínají starat o svoji matku. Podobně jako u včel najdeme v každé vaječné buňce jedno vajíčko.