Dokumentární film o tygrech,nosorožcích a rypoších

Tygr,nosorožec,rypoš – popis

Tygr je velká kočkovitá šelma žijící v Asii. Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný. Rozlišujeme osm až devět poddruhů. Z těch, které nebyly vyhubeny, je největší rozdíl mezi malým, velmi kontrastně zbarveným tygrem sumaterským a velkým, světleji zbarveným tygrem ussurijským. Tygr sumaterský má délku trupu od 140 cm, délku ocasu kolem 60 cm s váhou od 120 kg u samce a 90 kg u samice. Tygr ussurijský a indický naproti tomu běžně dosahují délky trupu přes 2 m, délka ocasu bývá až 90 cm a váha samců mnohdy více než 200 kg; samice jsou výrazně menší, dosahují váhy kolem 130 kg.Díky těmto parametrům je tygr po ledním a hnědém medvědovi třetím největším suchozemským predátorem. Jako běžné poddruhy stojící mezi oběma výše zmíněnými extrémy můžeme označit tygra čínského a tygra indočínského. Nejmenším poddruhem byl dnes již vyhubený tygr balijský.
Tygři jsou obvykle samotáři. Jejich hlavní kořistí jsou velcí sudokopytníci. Obývají různé biotopy, od tropických lesů, přes stepi a mokřady až k severským tundrám. Původně areál rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál také zahrnoval indonéské ostrovy Sumatra, Jáva a Bali. Dnes tygr obývá pouze malé zbytky původního areálu, tři poddruhy byly již vyhubeny. Podle odhadů v současnosti žije v divočině 3 000 až 5 000 tygrů, většinou v národních parcích či rezervacích. Tygr je klasifikován IUCN jako ohrožený druh.

Nosorožec dvourohý nazývaný někdy též nosorožec černý je společně s nosorožcem tuponosým zástupcem nosorožce v Africe. Je býložravec, populace nosorožců dvourohých se vyskytuje zejména v afrických rezervacích. Oblast výskytu dříve zasahovala přes celou subsaharskou Afriku. V dnešní době je rozšířen v několika málo oblastech Keni, Tanzanie, Namibie, Zambie a dalších částech Jižní Afriky. Nosorožec dvourohý neboli černý je menším ze dvou druhů afrických nosorožců. Tělo je silné a kůže má šedou barvu, je skoro holá, bez větších kožních záhybů. Srst má pouze na koncích uší a ocasu. Hlava je krátká a vyrůstají na ní dva rohy, které jsou tvořeny z keratinu (rohoviny), což je hmota, ze které jsou tvořeny i lidské nehty a vlasy. Hlavu nosí pod úrovní hřbetu. Nemá týlní hrbol jako nosorožec tuponosý. Nohy jsou krátké a silné. Další viditelný rozdíl mezi těmito druhy je horní pysk, který má nosorožec dvourohý protažený do špičky, a může s ním tak otrhávat listy a větvičky ze stromů a keřů. Nosorožec dvourohý je samotářské zvíře. Je to plaché zvíře, které je ostražité. Je krátkozraký. Oproti tomu má dobrý sluch i čich, a jakmile se přesvědčí, že nehrozí nebezpečí, uklidní se. Pase se hlavně za šera a v noci. Přes den se nejradši válí v bahně a nebo odpočívá ve stínu.

Rypoš lysý je hlodavec pocházející z východní Afriky. Rypoš lysý se přirozeně vyskytuje v sušších částech tropické savany Východní Afriky, převážně v jižní Etiopii, Keni a Somálsku.
Společenstvo zvící průměrně 75–90 jedinců žije společně v složitém systému chodeb ve vyprahlé africké poušti. Systém tunelů vytvořených rypoši může souhrnně dosahovat až 3–5 km. Typický jedinec je 8–10 cm dlouhý a váží 30–35 g. Královny jsou větší a můžou vážit přes 50 g, nejtěžší až 80 g. Jsou velice dobře adaptování na svou podzemní existenci. Oči jsou velmi malé, jejich schopnost vidět slabá. Nohy jsou tenké a krátké, navzdory tomu jsou schopni se v podzemí pohybovat stejně rychle vzad jako vpřed. Svoje velké vyčnívající zuby používají pro kopání, jejich rty jsou uzavřeny těsně za zuby, aby se zabránilo průniku materiálu při kopání. Mají velmi málo chlupů (viz název) a svraštělou růžovou či nažloutlou kůži.
Jejich adaptace na omezený přísun kyslíku uvnitř tunelů, které jsou jejich prostředím: plíce jsou velice malé a krev je schopna velice silně vázat kyslík, zvyšujíc tak efektivitu absorpce kyslíku. Jejich velice nízká dechová frekvence a metabolický proces na zvíře jejich velikosti (okolo 2/3 myši srovnatelné velikosti), jim pomáhá využívat minimálně kyslík. V dlouhých obdobích hladu, například v případě sucha, se jejich metabolismus sníží až o 25 procent.