Surikaty – dokumentární film

Surikata – popis

Surikaty obývají suché savany, pouště a polopouště v jihoafrickém vnitrozemí. Před sluncem a predátory se ukrývají ve skalních štěrbinách, termitištích a norách, buď po jiných savcích, nebo si je vyhrabávají sami. Nor mají ve svém domovském okrsku více a mohou být propojeny ve velké podzemní komplexy.
Tato promykovitá šelmička má pískově zbarvenou srst s příčnými pruhy, oči jsou rámované černě, stejně jako špička ocasu. Srst pomáhá surikatám regulovat teplotu těla. Ráno se zvíře potřebuje zahřát, proto je srst rozevlátá a dovoluje slunci dostat se přímo ke kůži. Přes den přiléhá srst těsně na tělo. Surikaty mají dokonale vyvinutý zrak, na vzdálenost až několik set metrů dokáží zahlédnout orla. Výborný je i čich, kterým lokalizují výskyt potravy pod pískem. Na tlapách mají dlouhé silné drápy, které používají k hrabání nor a vyhledávání potravy.
Potrava surikaty se skládá z hmyzu termiti,kobylky nebo saranče, pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců hadi, ještěrky nebo hlodavci; také však z kořenů nebo z cibulek rostlin. Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančatech.
Březost trvá 11 týdnů a v doupěti se ve zvláštní komoře vyložené trávou rodí 2 až 5 mláďat.
Mláďata se rodí slepá, začínají vidět až od 10 – 14 dnů. Dominantní samice brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie. První čtyři týdny žijí mláďata v noře a živí se mateřským mlékem, které však nemusí být jen od jejich matky, ale i od jiné samičky ze skupiny, které se mléko tvoří. V tomto období jsou velmi zranitelná, jestliže mláďata objeví konkurenční skupina, zabije je. Nedlouho po tom, co mláďata vyjdou poprvé z nory, jdou se skupinou na první lov. U surikat je známé aktivní učení, kdy samice učí mláďata jak bezpečně ulovit a sežrat jedovaté štíry.

Surikaty se pohybují ve skupinách až 30 jedinců s přísnou sociální strukturou. V čele skupiny stojí dominantní pár, který se zpravidla jako jediný rozmnožuje. Pokud má mláďata jiná než dominantní samice, záleží na rozhodnutí vedoucího páru, jestli zůstanou naživu. Dominantní samice může podřízené samice šikanovat, vyndávat jejich mláďata z nor, popřípadě je i usmrtit. Samice je březí 70 – 85 dní, poté rodí 1 – 5 mláďat. Znovu může zabřeznout už 10 dní po porodu. O mláďata se stará celá tlupa, podřízené samice dokonce i kojí a starší mláďata z předchozích vrhů pomáhají nejen s hlídáním, ale i s údržbou nor.
V době, kdy většina členů kolonie hledá potravu, někteří jedinci z kolonie jsou pověřeni hlídkováním proti jejich predátorům. Surikata dobře vidí do dálky, hůře už na blízko.
Hlídky stojí vzpřímené na vyvýšeninách nebo keřích, odkud v případě nebezpečí vydávají varovné pištění nebo kvokání. Ostré štěkavé a vrčivé zvuky jsou naléhavější, oznamují větší ohrožení, po kterém se surikaty ihned ukryjí do nor.