Tyto kamery se nachází v Mpala Research Center ve střední části Keni.Jedná se o směs farem a divoké přírody
o rozloze 48 000 hektarů.
Centrum výzkumu Mpala (MRC) každoročně přijímá stovky studentů, pedagogů a vědců z celého světa a provádí výzkum všech věcí, od parazitů až po slony. Jedinečné uspořádání společnosti Mpala umožňuje výzkumným pracovníkům využívat půdu jako „živou laboratoř“, v níž mohou experimentovat a reagovat na naléhavé otázky o ochraně přírody a volně žijících živočichů.
[ihc-hide-content ihc_mb_type=“show“ ihc_mb_who=“2,3,4″ ihc_mb_template=“1″ ]
Mpala je rovněž pevně odhodlána využívat tento výzkum k tomu, aby prospívala okolním komunitám, zemi Keni a globálnímu úsilí v oblasti ochrany. Mpala hostí několik vzdělávacích terénních programů, aby se vypořádala s otázkami konfliktu mezi člověkem a divokou zvěří a tak zajistila, že budou splněny jak cíle ochrany, tak lidských životů.
Kočkodani
Všichni kočkodani mají poměrně štíhlý trup, dlouhé a štíhlé končetiny a dlouhý neredukovaný ocas, mají průměrnou hmotnost od 3 do 7 kg. Žijí v rozlehlých a rozličných oblastech Afriky jižně od Sahary, a jsou k tomuto životu různě přizpůsobeni. Většina kočkodanů, až na kočkodana husarského, nejrychlejšího běžce mezi primáty, je více či méně uzpůsobena výrazně delšími zadními končetinami, k životu na stromech. Lebku mají poměrně štíhlou a čelisti, v porovnání s ostatními kočkodanovitými kratší. Pohlavní dimorfismus se projevuje především délkou špičáků a velikosti těla, i když rozdílnost ve velikosti není tak patrná, jako u paviánů.
Kočkodani
Mládě kočkodana
Zoborožec Deckenův – samec
Zoborožec Deckenů obývá křovinaté buše a řídce zalesněné oblasti do 1700 m. n. m. ve východní Africe (Tanzanie, Keňa, Etiopie a Somálsko). Živí se hmyzem, který sbírá i na zemi,mláďaty a vejci drobných ptákù a rùznými plody.
Patří mezi 44 druhù zoborožců, kteří mají srostlé dva první krční obratle a na každé noze čtyři prsty, jež jsou přizpůsobeny
k uchopování větví stromů. Jeden prst směřuje dozadu a tři dopředu, z toho dva jsou navíc rovněž srostlé.
Toko Deckenův žije většinou v párech či v malých skupinkách a hnízdí v dutinách stromů. Dutinu zazdívá samice, jíž přináší samec mazlavou hmotu v zobáku. Důvodem tohoto chování je ochrana samice a mláďat proti útoku šelem, opic nebo hadů.
Po zazdění zůstane pouze úzká skulinka, skrz niž samec podává potravu.
Paviáni.
Pavián je africká opice z čeledi kočkodanovitých.
Paviáni obývají otevřené savany, stepi, lesostepi i horské oblasti. Žijí na zemi. Jsou to všežravci, ovšem hlavní část jídelníčku
je tvořena rostlinnou potravou. Pojídají také hmyz a příležitostně chytají ryby, sbírají mušle či mořské korýše, loví hlodavce, ptáky, jiné opice, jako jsou kočkodani, nebo malé druhy antilop. Jsou aktivní nepravidelně, ve dne i v noci. Za potravou se mohou vydávat i do blízkosti lidí či do jejich příbytků a v Jižní Africe kradou i ovce a kozy.
Jejich hlavním nepřítelem je člověk, lvi, hyena skvrnitá a hyena žíhaná, a levhart. Pro levharta jsou paviáni obtížnou kořistí
a levhart loví především mláďata. Dospělí samci levharta zastrašují zíváním, které odhaluje špičáky, gesty a výpady.
V zajetí se paviání dožívají až 45 let, v přírodě kolem 30 let.
Tlupa paviánů
Paviáni si užívají odpoledního slunce
[/ihc-hide-content]
