Kamera je instalována na břehu Baltského moře ve vesnici Riguldi,v západním Estonsku.
Prostřednictvím této kamery sledují ornitologové během podzimních měsíců migraci ptactva.
Během dne,ale hlavně v nočních hodinách na kameře lze sledovat různé druhy šelem,převážně lišky a šakaly.
[ihc-hide-content ihc_mb_type=“show“ ihc_mb_who=“2,3,4″ ihc_mb_template=“1″ ]
Liška obecná je rozšířena v rozsáhlých oblastech, které zahrnují téměř celou Evropu a také velké části severní a střední Asie
a Severní Ameriky. Obývá zde téměř všechny biotopy. Vhodné životní podmínky jí poskytují jak odlehlé husté lesy, tak i parky, zahrádkářské kolonie u velkých měst anebo horské rokle a písečné duny na mořském pobřeží. Lze ji označit za divoce žijící psovitou šelmu s nejvyšší schopností přizpůsobit se podmínkám okolí, protože její existence není přes intenzivní pronásledování člověkem pravděpodobně v žádné oblasti jejího výskytu vážně ohrožena.
Liška obecná, která je aktivní především v noci, žije samotářsky a s ostatními jedinci svého druhu se – s výjimkou období páření – příliš nedruží. Jedině v případě vysokých stavů lišek dochází místně a po určitou dobu k častým vzájemným kontaktům jednotlivých zvířat, takže lišky žijící vedle sebe mohou vytvářet jakési kolonie. Lišky žijí většinou v podzemních norách, které často přebírají po jezevcích. Mnohdy s nimi žijí vlastně společně, a to tehdy, je-li systém podzemních chodeb
a nor dostatečně rozsáhlý a rozvětvený. Jestliže liška nenalezne žádnou jezevci noru, vyhrabává si doupě sama. Liščí nora má kromě hlavní chodby také několik chodeb únikových. Vchody do nory jsou většinou umístěny na jižní straně. Nora je jakousi základnou, ze které liška podniká lovecké výpravy po svém teritoriu. To může být v závislosti na typu krajiny, množství potravy
a přítomnosti jiných lišek oblast velká 2,5-50 km2.
Lišky dobře a vytrvale běhají a loví většinou osamoceně. Sociální organizace lišek se proto zásadně odlišuje od jiných větších šelem psovitých, jako je vlk a šakal.
Liška
Liška na průzkumu
Liška přichází za denního světla
Šakal obecný má tělo dlouhé 80-100 cm, ocas 20-25 cm a je výrazně menší než vlk. Výška v kohoutku 50 cm (o polovinu menší než vlk). Hmotnost něco přes 10 kg. Zbarvení srsti trochu světlejší a hnědší než u vlka, hrdlo a spodina těla šedobílá.
Uši se zdají díky kratší srsti větší než u vlka, u něhož obzvlášť v zimě, jen málo vyčnívají ze srsti. Šakal se trochu po-dobá lišce na vysokých nohách. Hlas je vytrvalé melodické vytí nebo štěkavé zvuky. Chrup má mnohem drobnější a slabší než vlk. Šakal má typickou postavu běžce na delší vzdálenosti a dlouhé svalnaté končetiny. Jeho barva srsti je většinou žlutá s odstínem zlaté
a hnědé barvy. Barva srsti však bývá proměnlivá podle ročního období a také podle oblasti výskytu. Šakali žijící ve skalnatých oblastech mají spíše šedivý odstín srsti. Rozdíly jsou vidět i v celkových velikostech šelmy podle toho, kde žijí.
Šakal obecný žije v párech nebo v malých rodinných smečkách, které se na zimní období v chladnějších oblastech spojují do větších tlup. Je to velmi teritoriální zvíře, takže každý člen smečky značkuje území. Přesto však ke střetům nedochází často
a většinou se odbývají „jen“ pomocí výhrůžek. Jeden pár šakala obecného zabere území o rozloze zhruba 2,5 km2.
Šakal zblízka
Šakal běží kolem pobřeží
Dva šakali na pobřeží
[/ihc-hide-content]
