Napajedlo se nachází v Národním parku Pilanesberg, v severozápadní části JAR v blízkosti zábavního komplexu města Sun City, ve vyhaslém sopečném kráteru v jednom z největších vulkanických komplexů na světě a to už samo o sobě napovídá, že krajina v něm je převážně kopcovitá. V tomto poměrně malém parku najdeme velký počet druhů zvířat. Je zde možné vidět nosorožce,gepardy, žirafy, antilopy, buvoly, zebry a další druhy zvířat.
Online přenos
Videozáznamy
Ledňáček u napajedla
Ledňáček kápový je dlouhý asi 22 cm. Hlava je světlehnědá, s pruhy. Křídla jsou většinou hnědavě černá a sekundární letová pera jsou tyrkysová. Záď je azurově modrá. Brada je bílá, prsa jsou šedohnědá s tmavými pruhy. Zobák je červený, nohy jsou karmínové a oči jsou tmavě hnědé. Poddruhy se liší v odstínu a pruhování.
Impala – je středně velká africká antilopa. Samec impaly může vážit až 65 kg a jejich výška v ramenou bývá 90 cm. Samice je menší a váží kolem 40 kg. Rohy jsou černé, až 90 cm dlouhé a lyrovitě stočené. Vyskytují se pouze u samců. Hlava je celkově malá, oči poměrně velké a uši úzké a zašpičatělé. Zbarvení impal je převážně rudohnědé, na bocích světle hnědé a na břiše světlé. Na hlavě se od nosu k čelu a mezi ušima táhne černý pruh. Pro impaly jsou charakteristické i 2 černé pruhy na hýždích a černá skvrna na spěnkách. Obě pohlaví se přitom zbarvením nijak neliší. Vyskytuje se v savanách na území Keni, Tanzanie, Svazijska, Mozambiku, Namibie, Botswany, Zambie, Zimbabwe, jižní Angoly, severozápadní Jihoafrické republiky a Ugandy.
Zebra – stavbou těla se zebry podobají primitivním druhům oslů a koní. Srst je charakteristicky bílo-černě pruhovaná – „zebrovaná“. Žijí obvykle v rodinných skupinách, které jsou tvořeny jedním hřebcem, doprovázeným klisnami a mláďaty. Žijí pouze v savanách nebo v horských biotopech střední a jižní Afriky. Živí se různými rostlinami. Pasou se na travnatých území blízko vody. Zebra se dožívá 30 až 40 let v zajetí. Ve volné přírodě 10 až 15 let.
Slon africký – obývá ve volné přírodě subsaharskou Afriku, konkrétně savany, pouště, tropický les a bažiny u řek a jezer. Slon je výhradně býložravec. Živí se trávou, listím, větévkami hustých keřových porostů a často také plody typickými pro rovníkové pralesy. Velikosti těla odpovídá i množství potravy, které kolísá od 300 do 450 kg. Samec a samice se setkávají pouze v období páření. Zatímco samci vytvářejí mládenecké skupiny nebo žijí samotářsky, samice společně s mláďaty vytvářejí rodinné klany čítající 20 až 30 zvířat. Mládě přichází na svět po březosti 22 měsíců, měří na výšku 1 m a váží 100 kg. Mateřské mléko pije tlamou, chobot se naučí používat teprve ve 3 měsících. Slon africký je Jeden z nejvíce ohrožených afrických druhů zvířat.
Impaly, Zebry a osamělý Slon
Zebry na pastvině zblízka
Stádo slonů s mláďaty
Paviáni – jsou opice z čeledi kočkodanovitých. Obývají savany, stepi, lesostepi a sušší horské ekosystémy. Všichni paviáni mají výrazně protažené, silné čelisti, které vytváří charakteristický psovitý tvar tlamy. Špičáky paviánů jsou dlouhé a ostré. Oči jsou blízko u sebe posazené, nadočnicové oblouky výrazné. Velká hlava přechází v poměrně krátký, ale mohutný trup, zakončený kratším ocasem. Přední a zadní končetiny mají stejnou délku. Z hlediska potravy patří mezi omnivory. Živí se především plody, kořínky, hlízami, listy, semeny a travinami, ale i hmyzem a menšími obratlovci.
Paviáni s mláďaty
Hroch obojživelný – je považován za jedno z nejnebezpečnějších afrických zvířat. Hroch je nejtěžším recentním druhem sudokopytníka a třetím nejtěžším suchozemským živočichem. Dospělý samec měří až 360 cm, dosahuje výšky v kohoutku 165 cm a hmotnosti přes tři tuny, samice jsou zpravidla menší (až o třetinu). Hroší samci mají obvykle větší hlavu, delší ocas a vyšší končetiny než samice. Tělo hrocha má válcovitý tvar, je dlouhé, zakulacené, s objemným břichem. Končetiny jsou silné a nízké, mezi čtyřmi prsty, ukončenými tupými kopýtky, jsou plovací blány. Při chůzi došlapuje hroch na všechny čtyři prsty, přestože druhý a třetí prst jsou silnější než dva postranní. Kostra hrocha je velmi těžká, bez vzduchových dutin, což zvyšuje měrnou hmotnost hrošího těla. To hrochům usnadňuje potápění a umožňuje jim i chůzi po dně, kde si hledají část potravy. Ocas je krátký a opatřený tuhým střapcem chlupů. Hroši se vyskytují pouze v oblastech s dostatkem vody. Preferují stojaté nebo pomalu tekoucí vody, případně rozsáhlejší bažiny, porosty rákosu, šáchoru a další bahenní vegetace. Hroch si získává část potravy ve vodě, pomocí zubů vyrývá ze dna oddenky a kořeny, např. lotosu. Spásá i plovoucí rostliny, jako je např. pistie, většinu potravy ale získává noční pastvou na souši. Hroší žaludek je trojdílný, mimořádně objemný a žije v něm mnoho druhů symbiotických prvoků. Díky nim je hroch schopen strávit i velmi hrubou a vláknitou potravu, jakou jiní býložravci nežerou, např. ostřici nebo šáchor, ale nepohrdne ani mršinou či menšími zvířaty. Pokud má možnost si vybírat, upřednostňuje chutnější druhy trávy, jako je vousatka, troskut či divoké proso. Hroch sežere denně 30–40 kg rostlinné potravy. Hroch se může dožít až 55 let, v přírodě to však bývá méně, jen asi 40 let.
Hroch přichází do napajedla
Hroch opouští napajedlo
