Dokumentární film o praturech

Pratur – popis

Pratur je vyhynulý zástupce rodu Bos. Pratur je předkem tura domácího.
Jednalo se o mohutné zvíře dosahující kohoutkové výšky ke 2 metrům a hmotnosti 800 až 1000 kg. Býci měli krátkou černou srst s šedivým či nažloutlým pruhem přes celý hřbet, krávy hnědočervenou.
Původně byl rozšířen na většině území Evropy a středního Východu. Již od paleolitu byl oblíbenou lovnou zvěří člověka. V pátém století př.n.l. vymřel v jižním Řecku a v 1. století př.n.l. vymizel v jižní části Balkánského poloostrova. V Česku zmizel na rozhraní raného a vrcholného středověku a ve 13. století přežíval již jen v Polsku, Litvě, Moldavsku, Sedmihradsku a Východním Prusku. Nejdéle přežil v Polsku, kde byl odedávna pod ochranou králů. Poslední kus zde uhynul roku 1627 v rezervaci u městečka Jaktorova, asi 50 km jihozápadně od Varšavy. Příčinou vymření pratura byl lov ze strany lidí.
Návrat pratura
Na počátku 20. století se německý zoolog L. Heck pokusil pratura zpětně vyšlechtit z několika primitivních plemen domácího skotu. Výsledkem tohoto experimentu je tzv. Heckův skot neboli Zpětně vyšlechtěný pratur, který je chován i v České republice v zooparku Chomutov a v oboře u obce Křišťanov na Prachaticku. Heckův skot má sice zbarvení a tvar rohů blízké původnímu praturovi. Je však o něco drobnější, má slabší rohy a jeho chování není podobné praturovi.
Od roku 2008 se zpětného šlechtění ujala nizozemská organizace Tauros foundation. Pracovala s přibližně 30 druhy skotu z celé Evropy, do projektu jich zařadila 6. Organizace předpokládá, že přibližně v roce 2025 by měla být vyšlechtěna zvířata, která jsou jak vzhledem, tak i chováním stejná jako původní pratur. Výzkum bude do této doby probíhat v ohrazených prostorách, po dosažení cíle ve šlechtění by měla být zvířata uznána jako volně žijící a následně by měla být vypouštěna do volné přírody.
V říjnu roku 2015 bylo malé stádo zpětně šlechtěného pratura vypuštěno do přírodní rezervace v Milovicích.