Dokumentární film o velrybách keporkak,velryba jižní

Velryby – popis

Keporkak ,někdy označovaný jako plejtvák dlouhoploutvý, je kosticový kytovec. Dosahuje obvykle délky 14–15 metrů a hmotnosti přes 25 tun. Má extrémně dlouhé bíle zbarvené prsní ploutve. Živí se krilem a malými rybami. Je rozšířen na většině míst světového oceánu kromě některých vnitřních moří a centrálního Severního ledového oceánu. Je znám svým zpěvem. Dospělí keporkaci měří obvykle 13–16 metrů. Největší zaznamenaný jedinec měl 19 metrů.
Samice jsou poněkud větší než samci. Hmotnost se pohybuje mezi 25–30 tunami, zvláště velcí jedinci mohou vážit
až 40 tun.
Na horní straně těla je keporkak temně modročerný, na spodní straně má světlejší nebo bílé skvrny.
Migruje z chladných letních základen poblíž pólů, bohatých na potravu, do teplejších pobřežních mělčin v nižších zeměpisných šířkách, aby se tam pářil a rodil mláďata. Březí samice setrvávají v potravních základnách nejdéle.
Keporkak má zavalité tělo a tukový polštářek u báze hřbetní ploutve, jež má různý tvar, od skoro ploché vyvýšeniny
k vysoké a trojúhelníkovité formě. Rozpětí ocasní ploutve odpovídá asi třetině délky těla s hlavou.
Za použití silné ocasní ploutve je keporkak schopen se i přes svých 25 tun hmotnosti vynořit téměř celý z vody.
Pak se otáčí ve vzduchu a padá po hřbetě zpět. Jeho pád je doprovázen obrovským vodním gejzírem. Není jasné, proč kytovci tyto skoky nad hladinu provádějí. Je možné, že se snaží vyvolat silné zvukové vlny nebo tlumí podráždění kožními parazity.
Keporkaci se dožívají 45–100 let. Keporkaci jsou mořští savci. Proto se páří ve vodě a rodí živá mláďata, která sají mateřské mléko. Velrybí mládě má při narození váhu jedné tuny a je dlouhé 3–4 metry. Plavání se musí teprve naučit, a tak se rodí ocasem napřed, aby se neutopilo. Matka s ním vypluje nad hladinu a s další velrybou, takzvanou tetičkou, ho učí plavat. Mládě vypije za den až 200 litrů mléka (s obsahem tuku až 50%), denní přírůstek je asi 50 kilogramů.
K rozmnožovacímu cyklu připlouvají velryby každoročně v únoru z bohatých chladných vod Atlantiku do teplých vod Karibiku.
Keporkaci se živí především v létě a přes zimu žijí ze svých tukových rezerv. Ve svých zimovištích loví jen velmi vzácně, pokud mají zvláštní příležitost. Keporkak je aktivní lovec, jehož kořistí je kril a malé či mladé ryby, které žijí v hejnech: herinci, lososi, huňáčci, makrely, tresky aj. Keporkaci útočí buď přímo nebo kořist omračují údery ploutví či ocasu
do vody.
Velryba jižní je kytovec dorůstající 15 metrů a vážící okolo 50 tun. Nemá hřbetní ploutev.Jeho hlava je porostlá parazitujícími korýši podle kterých jsou vědci schopni rozlišit jednotlivé jedince